Luštění záhad

Uplynulo pět měsíců od incidentu, který se Markovi a Lucce stal. Tento prožitek je ještě více stmelil a nyní spolu tvořili krásný pár. Bohužel na zkušenost, kterou prožili, nezapomněli. Bylo deset hodin večer a Marek začínal cítit únavu, ovšem trvalo mu ještě pár minut, než se odhodlal jít si lehnout. Jeho Lucie už ležela v posteli, kde si četla knihu. Marek vstoupil do ložnice a pohlédl na dívku, která mu milý pohled oplatila. Už si jdeš lehnout, lásko? Nemám ti zhasnout to světlo? Marek si mezitím svlékl modrý župan, který dostal jako dárek. Nemusíš, zlatíčko jsem tak unavený, že usnu tvrdě. Jen doufám, že … „A dost! Nemysli na to“ přerušila ho Lucka. Marek ulehl vedle Lucky a políbil ji. Máš pravdu, Lucko. Dobrou noc. Mladík zavřel oči a během chvíle usnul. Během krátkého okamžiku se ale jeho oči opět otevřely a uviděl před sebou osobu. Osobu zahalenou ve stínu s kápí, která mu zasahovala do obličeje a s kloboukem na hlavě. Marek se nemohl pohnout, ale nebylo to vyděšením. Měl přivázané ruce a nohy k posteli a jeho síla mu nepomohla zbavit se pout. Podíval se na Lucku, která spala vedle něho, a chtěl ji křikem probudit, ale osoba na něj ukázala prstem a pak si dala prst před pusu a tímto gestem mu ukázala, že má mlčet. Marek se přesto snažil křičet, ale nějakým kouzlem přišel o hlas a nešlo to. Jen mohl pozorovat jak osoba, která mu teď byla jasně známá, nyní ukazuje na Lucku. Zahalená postava se dala do pohybu a Markovi připadalo, jak kolem ní šlehají plameny stínů. Temná postava přišla ke spící, nic netušící Lucce a vzala ji do náruče. Dívka byla v nějakém kómatu, jelikož ji ani toto nevzbudilo. Marek viděl tuto hrůzu a začínal cítit v boku, kde měl jizvu velikou bolest. Stínový muž kráčel se svou objetí ven z místnosti, ale v poslední chvíli se na prahu dveří otočil. Najdi ji, pomoz jí. Potom, co Marek slyšel tyto slova, chtěl opět začít křičet a teď se mu to podařilo. Prudce se probudil ze spánku, z ošklivého tajemného snu. Křičel a tím probudil i vedle spící Lucku, které usnula s knihou na prsou. Lásko, vše je v pořádku, uklidni se. Byla to jen noční můra, už bude dobře. Při dokončení těchto útěšných slov Marka objala a ten jí pevně sevřel ruku. Po těle mu tekl pot, srdce silně bušilo a zahojená rána v boku pálila. Po pár minutách se uklidnil a dokázal říct, se mu zdálo teď. Nebylo to poprvé od té události, kdy měl takovéto sny. Lucie cítila, že tohle nesmí brát na lehkou váhu, že ta nešťastná událost, která se jim přihodila, má další význam a oba ovlivnila. Co, že to říkal? Najdi ji … „A zachraň“ dodal Marek. Lucka se nad tím zamyslela. Vyprávěl si mi, jak říkal, že jsme podobná jeho sestře. Co když se nemáš snažit před něčím chránit mě, ale pomoci jeho sestře? Marek pohlédl na svou krásku, upravil ji vlasy, které jí sahaly do tváře, a položil si hlavu do jejího klína. Lucka ho hladila po hlavě a s odhodláním řekl: „Zítra se tam opět vydáme“. Marek mlčel, ale v duchu souhlasil a věděl, že tuto záhadu musí vyřešit.

Po děsivém snu a divokém probuzení z Marka spadla únava. Lucka si šla lehnout a tak mladík začal procházet internetové stránky a zjišťovat vše možné o vesnici Rýdlo. Nenašel žádnou tragédii, která by se tam stala a tak si našel stránky místního archivu. Byl připraven tam ráno vyrazit a v srdci doufal, že objeví nějakou stopu. Čas pokročil k sedmé hodině ranní a Marek začal připravovat kávu. Chystal ji i pro Lucku a sobě jako obvykle po probdělých nocích dělal silnou. Mezitím, co se vařila voda, postavil se k oknu a pozoroval východ Slunce. Před očima se mu rozpínal palouk v jemné mlze, na kterém se pásli dva srnečci, a za nimi byla vidět vycházející záře, která se drala přes mračno, a prosvítalo mlhou. Když konvice hlasitě dávala najevo, že je voda hotová, tak si Marek ještě chvíli užíval nádherného pohledu. Po pár vteřinách se otočil, přistoupil ke sporáku, vypnul plamen a horkou vodou zalil kávu ve velkých hrnkách. Uchopil hrnky a nesl je do ložnice. Lucka ještě spala a Marek ji položil hrnek s kávou na noční stolek a sám si sedl do křesla a tiše na ni koukal. Aromatická vůně kávy ji po pár minutách probudila. Vyspaná dívka se usmála na svého chlapce a poděkovala za kávu. Marek se napil, vstal a mířil do šatníku, kde šel pro předem vybraný oděv. Nechtěl působit důležitě, chtěl být svůj, a proto si vzal obnošené rifle, které mu seděly, a cítil se v nich pohodlně. Oblékl si i světlé hnědou sportovní košili a koženou bundu, kterou měl pověšenou na ramínku. Upravil si límec a vyšel z šatny. Počkám Tě venku, anděli a přichystám auto. Marek přistoupil k Lucce, políbil ji a objal. Dobře ty můj badateli, budu hotová do deseti minut. Lucka dopila svůj hrnek kávy a uklidila i Markův, který nechal na stolku. Šla se upravit, a když se postavila před zrcadlo, tak se zhluboka nadechla, podívala se na sebe a začala upravovat vlasy, které si nakonec spletla do ohonu. Marek mezitím čekal v nastartovaném autě a poslouchal hudbu z rádia. Podíval se na hodinky a začalo mu značně bušit srdce, byl napjatý, plný otázek a pochybností. Když zvedl oči, uviděl Lucku, jak míří po schodech od domu. Nastoupila si, sedla vedle něj a přitom otevřelo okénko, aby proudil čerstvý vzduch. Marek zařadil rychlost a vyjel. Do vesnice Rýdlo a k místnímu archivu to bylo přibližně třicet minut jízdy. Lucie se zeptala, jaký má plán, aby věděla, jak se může zapojit a pomoci. Budeme hledat ten dům ve starých záznamech staveb a tak doufám najdeme i tu, která potřebuje naší pomoc. Marek si ten dům přesně pamatoval, jak vypadal, jakou měl barvu a tak si byl jistý, že něco musí objevit.  Cesta rychle ubíhala a blížili se k cíli. V cestě stál poslední semafor, který jejich jízdu zastavil. Z nenadání se začaly shánět na obloze mraky, setmělo se a v dálce byly slyšet hromy. Marek na náhlou změnu počasí nereagoval, ale Lucka zbystřila, jako by ji ta bouřce připomněla onen den v domě. Marku vidíš to? Lucka ukázala na mrak, který nabíral na svém objemu, Marek se na něj zadíval a v tu chvíli z něj vyšlehl blesk, který udeřil do semaforu nad nimi. Začala z něj létat spousta jisker, až se nakonec skácel k zemi. Dopadl těsně před jejich auto a oba nemohli popadnout dech. „Tohle nebude obyčejná bouřka“, řekl Marek chraplavým hlasem. Odkašlal si a vypl motor. Dál půjdeme po svých. Oba vystoupil z auta a šli kolem padlého semaforu k archívu, který stal na protější ulici. Mraky na obloze se stále honily a hromy byly nyní blíže, ale žádný další blesk nezahlédli. Marek přidal do kroku a pobídl i Lucku, a když se ocitli před archivem, mračno se začalo na obloze rozhánět, hromy se utišily a přes mraky opět začaly prosvítat paprsky. Lucka chytla Marka za ruku a společně vstoupili do budovy. Archiv byl v prvním patře a tak kráčeli po schodech a přitom si prohlíželi obrazy na stěnách. Na jednom z nich byl člověk ne moc oděný, na ramenou měl vlčí kůži a v ruce držel dřevěnou hůl, která na konci měla barevné značky. Marka obraz zaujal a dlouze se na něj díval. Lucka šla vepředu, a když si všimla, že Marek stále stojí u obrazu, tak ho pobídla, aby pokračoval. „Ano už jdu“ řekl Marek výrazným tónem. Následoval Lucii do schodů, a když došli do prvního patra, uviděli přes skleněný průhled vysoké police, na kterých byly knihy, listiny smotané do role a Marek si taky všiml skleněné vitríny, ve které byly staré předměty. Vstoupili dřevěnými dveřmi a hned vlevo byl pult s lampičkou, uschlou květinou v květináči a za ním stál starší pán, který si četl jednu z knih. Dobrý den, přejete si? Marek přistoupil a pohlédl za pult a uviděl, že pán nestojí, ale sedí. Neměl jednu nohu a seděl na vysoké židli, proto se zprvu zdálo, že stojí. Chtěl bych si prohlédnout staré mapy této vesnice. Šedivý pán zvedl oči z knížky a pohlédl na Marka. Ale jistě, hledáte v nich něco konkrétního? Lucie vstoupila do jejich úzké konverzace. Ne to nebude potřeba, asi si poradíme sami, děkujeme. Beznohý pán přikývl a sdělil jim místo, kde mapy mají hledat. Bylo to v sekci E, tam měli hledat. Marek šel včele a začínal být nervózní z toho, co by mohl objevit, ale zároveň po tom dychtivě prahl. Vstoupili do sekce E a začali prohledávat police jednu po druhé. Ani to netrvalo dlouho a Lucka ji objevila. Mám to, pojďme si sednout. Marek objevil ještě něco a tak na volání nereagoval. Byla to Bible a Marek se divil, co na těchto místech dělá, ale zároveň si ji začal dávat dohromady s tím tajemným mužem ze snu a z domu. Marek si byl jistý, že byla jeho, ale netušil, proč ji našel právě on a teď, když tady musela být už dřív a někdo si jí předtím musel všimnout, ale nevšiml až nyní on sám. Otevřel ji a na první stránce narazil na nápis, který tam někdo vepsal. Byla to adresa a Marek se zarazil, když ji četl, protože bylo tam napsáno ve státě Ghana. Ukázal to Lucii a ta mu hned na to ukázala onen dům na mapě. Oba se na chvíli na sebe dívali a opět věděli, co mají udělat. Byli plní vzrušení, ale zároveň strachu. Vstali od stolu a zamířili k pánovi, který seděl u pultu a Marek se ho okamžitě zeptal, zda neví, kdo bydlel v tom domě, který jim způsobil tyto problémy a co znamená ta Bible s adresou na první stránce. Ano vím, ale to, co se tam stalo, Vám nejlépe poví ona a poklepal na adresu v Bibli. Bydlela v tom domě a to je Bible jejího bratra. Ale moment, jak jste ji získali? Odkud? Beznohý pán, který už nyní stál opřený o berli, nečekal ani na odpověď a řekl pouze: „Divné“. Vyrazte na tuto adresu a naleznete konečnou odpověď.  Marek si s Luckou připadali, jako v nějakém filmu, ale toto byla skutečnost a rozluštili další záhadu, což jim udělalo radost, ale zároveň vyděsilo a napjalo, protože to ještě nebylo u konce.

 

Pokračování a vyvrcholení ve třetí části Navždy spolu