Podivný dům

Jemně pršelo a na Markových hodinkách bylo půl osmé. Z jeho malých ramen si setřásl list, který mu právě na levé spadl. Čekal na zastávce na dívku, kterou nedávno poznal. Její jméno bylo Lucie. Viděl v ní velikou krásu a začínal k ní něco cítit. Měli schůzku na zástavce Smrkovec ve vesnici Rýdlo v osm hodin a jelikož chtěl, aby zapůsobil, co nejlépe, dokonale se připravil. Vzal si i své červené šťastné boty a dokonce použil i hřeben, který mu dlouhou dobu ležel jen tak v koupelně. Většinou chodil s rozcuchanými vlasy, ale teď si je sčesal do úpravného tvaru a ofinu volně pohodil na pravou stranu. Marek nedočkavě vyhlížel autobus a velice se těšil na opětovnou schůzku s Luckou, ale zároveň byl trošku nervózní. Autobus přijížděl k zastávce a s davu vystupujících se objevila Lucka. Očima hledala, kde Marek čeká. Poté pohodila svými dlouhými hnědými vlasy a spatřila chlapce střední postavy a pro ni dosud neviděným účesem. V duchu si řekla, že to je Marek. Markovi se rozbušilo srdce. Byl okouzlen její krásou a jeho pohled mířil do jejích pronikavých hnědých očí. Pomalým a jistým krokem zamířili k sobě. Uvítali se objetím a Markovi se do nozder vlila vůně jejího parfému. Z autobusu vystoupili i tři kluci, kteří provokovali paní, co seděla za nimi. Když uviděli Lucku promáčenou v dešti okamžitě zpozornili. Její promáčené šaty zvýraznili její křivky. Vůdce bandy šel k nim, podívejme, jakou tu máme krásku, jak se jmenuješ? Marek vystoupil a jistým hlasem chlapce zarazil. Jděte si po svých, žádné problémy, dobře? Marek trénoval bojové umění a věděl, že pokud dojde ke konfliktu, mohlo by to špatně dopadnout. Ovšem namakaný frajer si nedal říct a vykřikl: „Půjč ji nám, my se o ni pěkné postaráme“. Markova mysl zbystřila. Věděl, že konflikt, kterému chtěl zabránit, přijde. Marek cvičil Kung - fu Wing chun a v tomto stylu bojového umění spočívá útok v obraně a právě proto se ho začal učit. Pro svou obranu a také obranu svých blízkých. Již v dřívějším věku na něho starší kluci útočili a rozhodl se naučit bránit. Nohy a boky natočil do obrané pozice. Stále doufal, že boj nebude nutný, ale byl připraven. Silák vyrazil pravým hákem.  Marek okamžitě zareagoval a obraným chvatem jednoduše útok odrazil. Dynamika nabitá v jeho nohách a bocích mu pevně držela pozici. Nyní už stál v předepsaném bojovém postoji. Pokrčené kolena, rovná záda a ruce v bojovém postavení. Silák a jeho banda se začali smát, protože jim připadal jeho postoj komický. Ovšem nevěděli jak nebezpečný je. Lucka stála opodál a křičela o pomoc, ale všichni už byli pryč a nikdo je neslyšel. V tom dva mladící stojící za vůdcem vytáhli nože a to už šlo do tuhého, ale Marek neustupoval a jeho mysl byla jasná. Vše se událo strašně rychle. Silák opět vyrazil a chtěl zaútočit na Markové břicho, ale i to chvatem vykryl. Stál pevně jako skála. Vůdce ho chtěl rozhodit z pozice a rozběhl se proti němu. Chytil ho za břicho a povalil na zem. Nyní ho chtěl mlátit hlava nehlava, ovšem Marek mu technikou chytil útočící ruku a zkroutil, až začal silák řvát bolestí. Marek se vyhoupl a protivníka setřásl. Opět stál na nohou a v tu chvíli proti němu vyrazili zbývající dva z party. On sám stal na místě a čekal, zda si to ti dva nerozmyslí, ale stále se blížili k němu. Jeden z nich zaútočil nožem a Marek byl nucen rychle zareagovat. Zaútočil na nervové místo a protivníka jednou ranou skolil. Ležel na zemi omráčený. Druhý vyrazil hned na to a Marek hbitě uhnul na stranu a vysokým kopem nůž vykopl. Nyní si zkušený bojovník myslel, že je po boji, ale byl stále ve střehu. Učili ho, že naštvaný protivník je tvrdohlavý. A taky, že byl. Protivník zakročil svou silnější levou rukou, ale Marek opět uhnul a útok oplatil několika údery. Zaskočený touto salvou se protivník skácel k zemi. Markové rychlosti si všimla Lucka, které stála opodál takřka bez dechu. Zbýval poslední z nich. Silák, který si držel bolavou ruku. Marek z pohledu poznal, že má dost a poslední zbývající si poklekl na koleno a prosil, ať toho už nechá. Marek opustil postoj a mířil k vyděšené Lucce. Objal ji a začal utěšovat. V tu chvíli podlý zbývající vzal nůž a zaútočil na Marka. Bodl ho do boku mezi žebra – zasténal. Otočil se a kopem klečence zneškodnil. Marek si bolestí klekl a Lucka ho podpírala. Začaly jí téct slzy a její vyděšení mnohonásobně vzrostlo. Zapomněla na situaci, která byla a viděla před sebou jen Marka s nožem v boku. Marek vyděšené děvče požádal, aby mu nůž vytáhla, on sám se nemohl otočit.

Lucka se nadechla a opatrným pohybem nůž vyňala. Marek věděl, že pokud by se banda útočníků probrala, neměl by sílu je znovu odrazit, a proto museli zmizet. Lucka pomohla zraněnému chlapci vstát a podpírala ho při chůzi. Marek si držel ránu, aby zastavil krvácení. Nedaleko od zastávky Lucka zahlédla dům, kde by mohli najít pomoc anebo útočiště. Cesta byla neskutečně dlouhá a při ní museli několikrát zastavovat a Marek měl několikrát dojem, že ztrácí vědomí. Došli k domu a raněný chlapec se posadil na dřevěné schody. Lucka vyběhla schůdky a chtěla dveře otevřít, ale bylo zamčeno a nikdo na bušení nereagoval. V tom Marek zahlédl, jak se blíží banda, která se probrala a chtěla pomstít. Byli zahanbeni a pomsta byla jejich útěk. Marek se postavil a Lucka opět zkusila silou otevřít dveře. Otevřely se a rychle pomohla Markovi dovnitř a hned na to dveře se rychle zaklaply. Oba si prohlížely místnost, ve které se ocitly. Byli okouzlení a samým vzrušením si nevšimli, že zámek sklapl a byli v bezpečí. V pozadí všeho šlo slyšet bouchání bandy. Lucka přinesla Markovi židli, aby neplýtval silami a začala běhat po domě a volat, zda zde někdo není. Přiběhla do kuchyně a na stole byla nachystaná večeře a zapálené svíčky. Lucka byla udivena a z poza rohu se objevil Marek. Opíral se o dveře a bylo vidět jeho zakrvácené tričko a ruce. Dívka se otočila vlevo od stolu a uviděla lékárničku, ke které přiběhla a vzala z ní desinfekci a obvazy. Marek byl zesláblý a tak se posadil mezi dveře. Lucka mu vysvlékla tričko a ošetřila ránu. V samotném spěchu a vzrušení zapomněli na bandu, která se dobývala dovnitř a Lucie, to vyděšené děvče šlo nyní odvážně ke dveřím zjistit, zda tam stále jsou. Bouchání nebylo slyšet a tak, přes malé okénko vyhlédla ven. Nikdo tam nebyl a svítilo slunce a také si všimla ještě něčeho. Nevěděla, jestli to bylo tím předchozím deštěm a temnými mraky, ale zdálo se ji, že to místo nepoznává. Před domem byla branka, kterou tehdy nešli a cestou, kterou přicházeli, viděla nyní poprvé. Mezitím Marek upadl do bezvědomí. Lucie se hlubokým nádechem uklidnila a s obtížemi odnesla Marka na pohovku v místnosti. Přikryla ho, sedla si u něj a usnula.

Další den ráno se Marek probudil první. Viděl krásnou Lucku, jak v, sedě na zemi pod pohovkou spí. Nechtěl ji budit a tak ji pouze opatrně přikryl. Sedl si na pohovku a přemýšlel o minulém dni a zároveň si uvědomil, že by měl cítit bolest. Sáhl si na místo, kde měl včera vražený nůž, ale bolest necítil. Zaraženě seděl a bál se podívat. Pár vteřin byl jako socha a poté se podíval a uviděl, že v místech, kde by měla být jizva, nebylo nic. Byl v rozpacích, nevěděl, co má dělat a v tom zaslechl bouchnutí v horním patře domu. Teprve když vstal, si všiml, že dům má i horní patro. Mířil po schodech nahoru a jeho mysl byla zaměřená na onen zvuk. Doslova zapomněl na událost, která se udála na zastávce. Vypařila se mu z hlavy a cítil se tak, jako by se nikdy nestala. Mířil dál po schodech nahoru. Z vrchního nadhledu ještě zkontroloval Lucku a zamířil do pokoje nalevo. Odtamtud uslyšel to bouchání. V pravé ruce držel tričko, které si vzal ze stolu naproti pohovky. Než vstoupil do pokoje, oblékl si ho a opět se udivil. Na oděvu neviděl žádné stopy své krve, ale dlouho nad tím nepřemýšlel a už zamířil do pokoje.

Otevřel dveře a ocitl se v krásném dětském pokoji, kde zdi byly nebesky modré s bílými obláčky. Ze skříně za postýlkou se ozývaly ony zvuky, které Marek slyšel. Okamžitě přistoupil k ní, už nemohl čekat a rychle skříň otevřel. V horní polovině byla skříň prázdná a to ho na chvíli zarazilo, ovšem než sklonil hlavu dolů. V krabici bylo malé štěňátko a chtělo se dostat z krabice, která byla otevřená, aby se neudusilo. Markovi okamžitě začínali probíhat v hlavě myšlenky, které nebyly jeho, ale začínal se s nimi sžívat. Marek a Lucka byli manželé. Čekali dítě a Marek měl i dárek pro svou ženu. Psíka, kterého si strašně přála. Marek zaskočený touto myšlenkou vzal psíka do náruče, přiložil si ho na prsa a sedl si do křesla. Opět usnul, ale s nejistými myšlenkami. Nevěděl, co se tady ani s ním děje.

Po pár hodinách se probral a ve dveřích stála jeho těhotná žena s úsměvem na rtech. Přistoupila k němu a Marek bez údivu svou lásku přivítal a předal ji dárek. Lucie byla štěstím bez sebe, objala svého muže a také ho políbila. Sdělila mu, že snídaně je na stole. Všichni tři šli dolů do kuchyně, aby v tento krásný den posnídali. Markovi se cestou po schodech zamotala hlava a musel se přichytit zábradlí. Je ti dobře miláčku? Chlapci, proběhla hlavou myšlenka na předešlý den. Objevila se mu krvavá skvrna před hlavními dveřmi, kterou tam zanechal. Ovšem byl to jen okamžik, kdy ji zahlédl a tak na to nebral zřetel. To nic lásko, jen se mi zamotala hlava, asi tlak. Odvětil Marek a pousmál se. Oba usedli ke stolu a než začali jíst, pozorovali psíka, jak si hraje. Marek nalil džus a dal se do jídla. Příchodem do tohoto domu se obou změnil život a tu změnu vůbec nepoznali. Šli životem dál, jak to cítili. Jako manželé s blížícím se dítětem a nikdo z nich si neuvědomoval, že včera zažili incident na zastávce a viděli se po třetí v životě. Nyní spolu žili bez starostí a stresu.

Marek sklidil ze stolu nádobí a vložil jej do myčky a unavená Lucka si lehla na gauč v obýváku. Její muž ji nechal odpočívat a šel do pracovny. Na stolku byla jejich fotografie, kterou vzal do rukou a pozoroval ji. Všiml si na ni něčeho zvláštního. Stála za nimi postava, které tam při pořizování fotografie nebyla. Marek usoudil, že si fotku poprvé neprohlédl pořádně a tak neřešil neznámou postavu stojící za nimi. Položil obrázek a sedl si na židli. Otevřel notebook a začal něco psát, jelikož v tomto novém životě, ve kterém se ocitl, byl spisovatelem. Autor dokončil odstavec a pročítal si, co napsal. V příběhu se objevovalo: „ve vesnici Smrkovec … velká dynamika … vůdce smečky … zahanbení a útěk“. Markovi se opět při čtení těchto slov zatočila hlava. Před očima se mu objevila ona zastávka, onen boj s partou a vražený nůž v boku. Pocítil to tak silně, jako by ten nůž zase měl v sobě. Hlasitě vykřikl a tím na sebe upozornil svou ženu. Ovšem po tomto spatření nevěděl, zda to jeho žena je. Nechtěl na sobě nic nechat znát a tak ji o této vizi nic neřekl. Lucka byla z křiku vyděšené a také se jí zamotala hlava, ovšem bez žádné vize. Marek ji chytil, jelikož málem upadla a hned na to omdlela. Marek ji položil do křesla a věděl, že je v pořádku, ale chtěl zjistit, co se to děje s ním. Opět vzal do ruky jejich fotku a byla docela jiná. Podivná osoba, která za nimi stála, tam nyní nebyla. Ovšem teď Marek zanechal jasnou mysl. Za celou dobu, co byli v domě, je nenapadla myšlenka vyjít ven a tak začal prohledávat dům, jak to mělo být, jak to cítil. Prošel všechny pokoje, ale neobjevil nic zvláštního. Když vycházel z pokoje pro hosty, opět se mu objevila vize. Teď silnější. Podlomily se mu kolena a tělem se polil studený pot.

Nyní měl před očima osobu. Stála před zábradlím ve výhledu a po schodech k němu mířila jiná osoba. Tvář neviděl, ale podle těla poznal, že to je žena, jelikož byla těhotná. Přišla k němu a pohladilo ho po vlasech. Marek skoro ani nedýchal, neuhnul pohledem a pozoroval ty dva. Viděl je v oparu, tak jak se mlha rozlévá nad údolím. Dívka se otočila na něj, ale poznal, že se nedívá na něj, ale na pokoj, ze kterého vyšel. Bál se otočit a to dokázal až po chvíli a těsně před sebou viděl onu osobu z obrázku. Stála přímo před ním. Neviděl ji do očí, byla zahalena stínem. Muž, který se opíral o zábradlí, se otočil a podíval směrem, kterým se dívala ona. Otočil se na ní a začal křičet. Marek slyšel hlasy velice tlumeně, skoro jako pod vodou. Zaslechl tyto slova: „Už ho zase vidíš? Zase blázníš? Nikdo tady není, vzpamatuj se sakra, tohle jsme probírali!“. Markova viděná mužská postava s tou těhotnou začala třást a stále slyšel křik. Dívka se začala bránit, ohnala se a muže odstrčila. Ten krokem zpátky zakopl a přepadl přes zábradlí. Žena vykřikla a dívala se dolů. Muž byl na místě mrtev. Dívka běžela dolů ze schodů a v tom ji Marek ztratil z dohledu a tak přiběhl k zábradlí, kde viděl onen pád. Viděl dívku, jak klečí nad bezvládným tělem. V tu chvíli do místnosti z pracovny vstoupila Lucka a vize se Markovi okamžitě vytratila. Díval se dolů na Lucku, ta se na něj bezstarostně smála, ale Marek nebyl schopen jediného slova. Lucie poznala vyděšení v jeho tváři a vystoupala za ním nahoru. Pohladila ho po vlasech, jako dívka, která právě před Markovýma očima zabila muže. Markovi se vše při tomto doteku vybavilo, co se stalo předtím, než sem přišli, to že Lucie není jeho žena a nemají spolu čekat dítě. Právě teď ho poprvé za tu dobu napadla myšlenka utéct z tohoto domu. Chytil Lucku za ruku a věnoval ji přímý pohled. Pojď rychle, musíme odtud pryč a tak vyvedl Lucku ven z hlavních dveří. Běželi po schodech, proběhli brankou a v tu chvíli se zablesklo a začalo pršet. Oba náhlé zeslábli a Lucka padla do bezvědomí jako první. Marek se držel ještě na kolenou v blátě. Otočil se a pohlédl na dům. Na schůdcích u domu stála ona osoba, Markovi zahalená ve stínu. Držela v ruce krucifix a kolem něj měla semknuté ruce. Miloval jsem ji, svou sestru. Je jí podobná a ukázal na Lucku. Opět se zablesklo a Marek také upadl do bezvědomí.

Oba se probudili ve stejnou chvíli. Byli promáčení a špinaví. Oba už přesně věděli, co se stalo. Dům, který tam tehdy stál, tam nyní nebyl. Viděli jen daleká pole. Ani jeden nepromluvili slovo. Chytili se za ruce a šli cestou k zastávce a v nitru sebe věděli, že tato záhada nemůže zůstat nevyřešena.

 

 

Pokračování: díl druhý Luštění záhad